Letošní bezvíček jsme díky jeho prázdninovho termínu nakonec luštili jen já s Michalem a ještě jsme s luštěním začínali několik dní po jeho začátku. Není se proto čemu divit, že jsme z něj dokázali získat "pouhé" čtyři body a vstupenku. Nicméně nám to neubralo na optimismu a bojové náladě.
V sobotu ráno jsme se na Hlavním nádraží v Praze sešli ve složení Filip, Áňa, Michal, David a já. Davida jsme zverbovali až na poslední chvíli a víceméně náhodou (potkali jsme se čtyři dny předtím v Tunisku). Šel s námi na svou první šifrovačku. Vzhledem k tomu, že jsme se v týmu celé prázdniny neviděli, probíhala cesta nad míru vesele. Náš týmový šotek Áňa nenechala nikoho v klidu a než jsme dojeli do Žďáru, získal z nás určitě David pocit (a to správný pocit), že máme totálně vyhrabáno :)
Na startu už se houfovaly týmy a než jsme se stihli převléct a přebalit, hra začala. Nijak letmý start to ale nebyl. Orgové začali postupně vyvěšovat indicie a na nás bylo určit správné slovo a pomocí něj určit další místo postupu. Okolo se zvedající týmy nás trošku znervózňovaly, ale když došlo na pomeranč, došlo nám to taky :) Všechna slova se vztahovala ke Kubě - zátoka sviní, kubánsky pomeranč, Vršovice - Kubánské náměstí...
Na druhou šifru jsme přišli zhruba v polovině startovního pole. Nenechali jsme se zmást ani mapou, kde skalka byla zakreslená trochu jinak než jsme podle terénu čekali a zanedlouho se skláněli nad šifrou. Dvě řady čísel, horní dává v součtu spodní... to nám došlo v podstatě okamžitě. Rozsekali jsme tedy spodní řadu podle horní a zkusili na to aplikovat dvojkouvou soustavu. Marně. A navíc nám tam překážely pětky. Došlo i na takové návrhy, že pětka označuje pět jediček za sebou a dvojkouvou soustavu na abecedu jsme pasovali ze všech stran. Nic nepomáhalo. Nicméně díky znalosti délky textu (18 znaků) a díky některým stejným písmenům v něm jsme za pomoci mapy dali dohromady "Křišťálová studánka", místo vzdálené tak akorát opodál. S a T sedělo přesně, A nám trochu plavala na vodě. Ale vzledem k dvouhodinovému zákysu na šifře jsme se rozhodli zkusit aspoň něco a vydali se ke studánce.
U studánky jsme našli nejenom šifru, ale i fotografa. Divně se tvářilm, pořád si nás fotil, ptal se, kolikátí si myslíme že na šifře jsme. Proč, nám mělo dojít za chvíli. Šifra byla triviální a průchozí. Zavolejte na telefonní číslo... s heslem "nazdar svíčkám". Smrdělo to jednoduchostí, ale zavolali jsme podle pokynů. Organizátor chtěl vědět přikázání na šifře a vyluštěný text předchozí šifry, načež nám za špatně vyluštěnou šifru sebral jeden bod a poslal nás na předchozí stanoviště, že si máme vyluštit znovu. Ach jo, orgové jsou holt svině(koneckonců psali to o sobě už na startu). O důvodu této "honeypot" šifry jsme diskutovali ještě další dvě hodiny a v podstatě nám zůstal záhadou doteď.
Odešli jsme tedy zpět na místo první šifry a vzali si nápovědu. Nepověděla nám nic nového. Jen že se spodní řádek má rozsekat podle toho horního:(( Nezbylo tedy, než si vzít řešení. A zatímco Michal s Filipem odběhli pro náhradní řešení, začali jsme koukat do Novoměstské fáze bezvíčku. Nic moc, než zajímavé, tak spíše pracné úkoly.
Na téhle šifře jsme si spravili chuť a její rychlé řešení dobrou spoluprácí všech v týmu nás nakoplo zpátky do hry. Hezká a elegantní šifra. Přicházel večer, bylo půl sedmé a my jsme se začali sunout ke čtvrté šifře u Studnice.
Poté co jsme uviděli šifru nám zatuhnul úsměv na rtech. Jedním z důvodů byla začínající zima, druhým to, jak šifra vypadala. Dlouhé texty nám nikdy nešly a nemáme je rádi. V textu šlo najít kde co, naštěstí větná skladba a použitá slova byla natolik "zvláštní", že jsme začali zkoumat jejich švy. A trefa, zakrátko jsme měli všechna řecká písmenka nalezená a pokračovali do Březin na křižovatku. Až na dalších šifrách jsme pochopili, která křižovatka byla myšlená, že to byla ta na mapě pod písmenem B v nápisu Březiny.
Dohledávka této šifry nám tedy trvala déle, ale aspoň jsme se zahřáli :)
Princip této šifry byl zřejmý, synonyma už tak ne. O některých jsme se přeli, u jiných moc pobavili (*cenzurováno*), ale za necelou hodinku jsme už měli dostatek písmenek na přečtení textu a svižně jsme se pustili dolů k potoku.
Když vylovíme šifru psanou na plátně z voděodolného sáčku, z vodotěsné krabice, je to přinejmenším zvláštní. Co tím orgové chtěli docílit? Aby se to nenamočilo. Tak jsme si opsali písmenka (pro jistotu) a šli hadr vymáchat do potoka. A ejhle, jedinné co nám zůstalo byla písmenka psaná lihovkou. Tuhle šifru jsme měli snad nejrychleji ze všech šifer během hry. Na plátnu zůstala jen písmena "Poutník", tak jsme vyrazili k daleké skále. Byl to dlouhý noční, přímo půlnoční přesun.
Zatímco se David natahoval na karimatku a těšil se, že si nohy po dlouhém přesunu odpočinou. Áňa chvíli koukala do papíru a pak prohlásila: "To jsou mince". Řešení bylo dílem okamžiku. Byli jsme rádi, jen David vypadal že nás prokleje :) Další naší zastávkou měl být Podmedlovský mlýn. Od poutníka jsme seběhli krleš lesem.
U Podmedlovského potoka byla zima. Velká. Po hodině luštění a jedné nápovědě (která vyjímečně pomohla a nasměrovala nás na kříž) jsme necítili ruce. Bylo tedy na čase se zvednout a utýct někam do tepla. Ani jsme sami nedoufali, že se nám to poštěstí tak dobře. V Hotelu Medlov nás vzali do haly a milá recepční nám i uvařila čaj. Ve čtyři ráno to docela bodlo, protože poté co jsme se usadili v teple s horkým čajem, bylo během pěti minut vyluštěno. Princip jsme měli již venku u potoka, ale díky zimě jsme nebyli schopní ho správně aplikovat a dělali jsme chyby.
U této šifry nás hodně spletlo podbarvení tabulky s písmeny a hodně nul, co vypadaly jako výsledky fotbalu. Bílá a červená barva nám ihned evokovala rozhovor dvou pánů z novin Sirky (Slavia) a tak jsme používané kříže začali obracet pozpátku, různě kombinovat... Teprve po vyluštění, cestou na další šifru, jsme si uvědomili, že to byla vlastně Polská vlajka - Polský kříž.
Takovéhle šifry máme rádi, kreslení nás baví :) Některá písmenka byla jasně viditelná ("ce") a jestli kreslit od zelené k červené nebo od červené k zelené jsme už zkusili. Šlo to rychle. Desátou šifru jsme vyzvedli na nedaleké křižovatce a zamířili na turniket na biatonový areál.
Dostali jsme 64 slov, z nichž jedno bylo výsledným heslem. Svítalo a my neměli zas takovou bodovou ztrátu, abychom se do finále v nějakém rozumném čase nepropracovali. Nicméně skončili jsme právě na této šifře. I po nápovědě, ze které jsme usoudili, že slova máme rovnat do trojic a jedno tak zbyde, jsme nebyli schopni určit správné heslo. Během nedělního rána jsme jich vyzkoušeli asi dvacet a nic.
Ve čvrt na devět jsme to zabalili a šli na vlak. Šifrovačka se nám líbila, měla hezkou trasu a nápadité šifry, které nebyly těžké, bohužel stěžejní nápad na poslední šifře jsme nedostali. Tak to ale chodí.
Sepsala Bára