Bára, Michal, Áňa, Milan, Ondra
Na svíčky 2007 jsme se přihlašovali (Stejně jako ostatní) dlouho dopředu, ačkoliv po loňském ročníku jsme byli značně skeptičtí. Ale start nebyl od Prahy zas tak daleko a je to přeci jen nejteplejší šifrovačka v roce, tak jsme se nakonec přihlásili. První etapou bylo pochopení pravidel, které letos byly poměrně složité a bylo třeba je důkladně přečíst a vstřebat, aby je člověk pochopil.
První kolo světové fáze bezvíčku jsme očekávali v plném složení a s napětím. Nevyřešili jsme nic.. Na další kola jsme se občas podívali, ale už jsme se nescházeli a ani se nesnažili dostat k počítačům v době zahájení. Věděli jsme, že hodiny nerozhodují. Nakonec se nám podařilo vyřešit Davidovu hvězdu za kterou jsme získali jeden bod a po několikerých nápovědách i Otráveného, za kterého jsme dostali vstupenku. Měli jsme jeden bod a tak bylo jasné, že musíme na Jičínskou fázi bezvíčku. Světová fáze mi přišla hodně překombinovaná a tak, ačkoliv jsme vstupenku měli, ještě jsme váhali jestli jet nebo ne. Báli jsme se, že skončíme na první šifře a pojedeme domu. Do Libuně jsme se dostali krátce po zahájení bezvíčku (asi ve tři čtvrtě na dvanáct) a začali luštit…první půl hodinu s elánem a nápady, pak už méně..a postupně naše luštění dostávalo spíš nádech cynismu a hysterie. Jediné co nás uklidňovalo bylo, že okolo sedící týmy na tom nebyly lépe. Nakonec naší jedinou vyřešenou šifrou bylo Muzeum..za což jsme dostali dva body a odstartovali po dvou a půl hodinách marného luštění v poledním parnu se třinácti body.
První šifra byly číselné řady. Dvě z nich šly velmi snadno vygooglit a zbytek jsme zkrátka tipli. Nakonec jsme měli správně tři díly z pěti, což nám ale na vyřešení polohy následujícího stanoviště stačilo a tak jsme odcházeli v první třetině. Následující šifra – obrázky s věcmi a cizojazyčné názvy autorů. Marně jsme se snažili autory přiřadit obrázky jednotlivým národům. Ale pro který národ je typická brusle a pro který židle, sirka či ponorka? Nakonec jsem vzala jména, chvíli si s nimi hrála a permutovala..a hle, řešení bylo na světě. Odcházeli jsme okolo půl páté..zhruba hodinu a půl po příchodu. V Novém městě nás čekaly tři oříšky pro popelku, najít ten zalepený a rozlousknout ho byla hračka a tak jsme se záhy sunuli dál. A tady přišel první zádrhel a spíše pro začínající únavu, než neschopnost to dořešit, jsme brali nápovědu, po níž již bylo všechno hned jasné, seřadili jsme písmenka a šli jsme dál. Krátce před osmou hodinou jsme se dostali k nahrávce. Okolo sedělo spousta týmů, včetně krtků, chlýftýmáků, frikulínů a dalších..usoudili jsme, že na tom nejsme tak špatně a také, že tahle šifra asi nebude zadarmo. Záhy jsme zjistili, že máme v discmanu vybité baterky a tak si šli discmana vypůjčit od vedle sedícího týmu. A jak se po chvíli ukázalo nebyli jsme sami. Přiběhli frikulíni a sháněli discmana. Vyměnili jsme ho s nimi za baterky (děkujeme oběma týmům za mezitýmovou spolupráci). Od sedmi do devíti jsme tam seděli a řešili nahrávku i výrobky, doběhli pro nápovědu, ale až okolo deváté nám došlo, že jedna svíčka je bez víčka a druhá s ním..a pak zase útlum. Vzhledem k tomu, že jsme měli jedenáct bodů a tahle šifra by tím pádem pro nás mohla znamenat konec hry, vydali jsme se s Michalem do Syřenova pro tři body. Cestou se ukázalo, že jsme nebyli jediní, kdo měl ten nápad, asi dva kilometry před Syřenovem nás míjel jeden běžec. Původně jsme chtěli jít po zelené, ale pak jsme v mapě našli cestu, kterou bychom si to zkrátili..ale jen co jsme došli na pole cesta se ztratila. Viděli jsme už světla u silnice, tak jsme se rozhodli pole přejít a napojit se na silnici. To jsme ovšem ještě netušili, že v půlce pole začíná elektrický ohradník – nabitý. Usoudili jsme, že když je nabitý, má to asi důvod a rozhodli se ho po jeho vnějším okraji obejít. Šli jsme chvilku, pak se něco ozvalo kus od nás, posvítila jsem do ohradníku a viděla jen šest očí, které nevypadaly zrovna přátelsky a rychle se blížily. Michal se zorientoval rychleji, poznal býka, zavelel rychlý ústup a tak jsme zhasli a prchali kus od ohradníku aby se býk uklidnil. Doběhl až k oplocení, ještě chvíli se tam mlel, ale pak se naštěstí rozhodl, že mu to za to nestojí a zklidnil se. K ohradníku už jsme se nepřiblížili a zapadli kus do lesa a po jeho okraji to vzali směrem k vesnici. Do Syřenova jsme se dostali krátce před jedenáctou, pěkně utrmácení, jelikož v lese jsme překonávali několik strží. Ale zato nám přišla dobrá zpráva od zbytku týmu…vyřešili to! Po čtyřech hodinách luštění! Škoda že jsme myšlenku víček a bezvíček nerozebrali hned a nevšimli si, že všechno co je svíčky má výrobce:( Sunuli se tedy dál do Zámezí. Mezitím mi jsme se začali se Sychrova přibližovat k nim, měli jsme to pěkně daleko. Dorazili jsme okolo třetí ráno. Tým už měl vypsané všechny přesmyčky, najitou nápovědu a ocitl se ve slepém bodě. Začali jsme tedy šifru rozebírat znovu a řešení vyplulo rázem na povrch. Stačilo vojáky podle hodností (tak jak vypovídala nápověda), spojit a vyšla písmenka. Moc hezká grafická šifra..a pro nás zákys na další čtyři hodiny. Odcházeli jsme odsud ve čtyři ráno..zato ale s dvanácti body. Na dalším stanovišti u křížku jsme zachytli jeden odcházející tým, jinak tam nebyl nikdo..pole se dost rozptýlilo. Šifra nebyla těžká..převody jmen na svátky a čísel na písmena byl poměrně jasný a zbytek se dal domyslet, asi po hodině jsme se sunuli dál na rozcestí Brdačka. Hudba..pět čar..notová osnova..přičítání písmen..šlo to raz dva a za deset minut jsme scházeli dolů do vesnice. Ale ne všichni. Jelikož kolem nás prošlo několik příslušníků cizích týmů někam nahoru, nechali jsme Ondru nahoře. A náš předpoklad byl správný..byla tam nápověda k další šifře. Než s ní přišel, většina týmu usnula. Prozradil nám, že v nápovědě byli dva chlapi, černý a bílý. Nijak nás to neinspirovalo, bylo devět a tak jsme se rozhodli vzít za dvanáct bodů řešení. Opouštěli jsme týmy, které na téhle šifře seděly dost dlouho a bylo velmi pravděpodobné, že je to jejich poslední. Dorazili jsme k rozhledně, kde jediné co jsme dostali byl obrázek Obřího sudu z Libverdy. Po půl hodině nás napadlo, že to vypadá jako obřís úd (nápověda, kterou záhy Milan volal to snad potvrzovala) a tak jsme se vydali na náměstí k židovské hvězdě. Žádný pomník tam nebyl. Marně jsme hledali něco židovského ve městě, u hřbitova a pomníku jsem potkala šifru dvanáct i třináct, ale jedenáctka nikde. Až si Áňa vzpomněla, že jak jsme odcházeli, bylo tam něco se židovskou hvězdou (nebo to byla jiná?) vrátila se tam..a trefa. Bylo jedenáct, my jsme v ruce drželi jedenáctku, nápad nebyl a nálada to řešit taky ne, tak jsme vyhledali spoje domu. Celou cestu domu jsme prostáli v přecpaném autobuse a doma jsme padli jak zabitý.
Celkově se nám šifry docela líbily, očekávali jsme je horší a překombinovanější. Jičínskou fázi bezvíčku považujeme za nešťastnou a překombinovanou. Do terénu vyrážely týmy, které neměly šanci jediného řešení a i proto někteří skončili i na druhé šifře a do Sychrova podle mě běžela či jela (šťastlivci co stihli vlak) valná většina.
Každá šifrovačka musí mít jistá pravidla, ale zrovna Svíčky, ačkoliv se částečně poučily z loňských chyb, zůstávají šifrovačkou pro opravdu zkušené a nadprůměrné týmy. Pro tým, který se chce jet zejména pobavit a mít možnost dojít i mimo pořadí (zkrátka cokoliv, aby nemusel ve dvě ráno jet domů) tady nezbývá místo. Nebyl to sice náš případ ani letos, ačkoliv jsme se toho obávali, ale i tak mi to přijde škoda a je docela líto všech, co to v noci kvůli nedostatku bodů vzdali. A ještě poznámka po všechny, kteří nám stále ještě vyčítají náš postup na šifrovačce OSUD: kdybychom nechtěli, abyste věděli jak se nám (ne)dařilo a jak jsme postupovali, tak to nepíšem!
Sepsala Bára