Bára, Filip, Lucka, Adéla (dva stálí členové týmu Bednajt, zbytek Bednajt Junior)
Sobota 22.3.2007 odpoledne. S menším zpožděním přijíždí vlak z Prahy právě včas, abychom stihli doběhnout autobus. Nutno poznamenat, že na seznámení Áni a nového člena týmu, Lucky, čas nezbyl a stalo se tak až v autobuse. Tady nám taky Áňa pověděla, že ještě předevčírem stabilní tým byl přestavěn a tudíž místo avizovaných nováčků Adély a Terezy dorazí pouze Adéla a později (možná) i její bratranec Jenda. Nečekanou výhodou se stalo zařazení šestého člena týmu, čtyřnohé flekaté štěkající Šariny.
Po setkání s Adélou jsme zamířili na start, který jsme bez problémů našli a začali se připravovat na souboj v lodích s ostatními týmy. Krátké přestávky jsme využili také k prostudování pravidel a seznámení se s materiály, na kterých dosud seděla pouze Áňa.
„Slyšíte mě?“ „Cože?“ „Slyšíte mě?“ „Ne!“ „Už mě slyšíte?“ „Ano!“ „Tak pojďte blíž.“ Tak takhle asi vypadá oficiální zahájení hry pro dva orgy, jeden tlampač a dvacet pět týmů. Následovalo krátké shrnutí pravidel a začalo se hrát.
K získání první šifry bylo potřeba dvou vítězství. Protože náš tým má kolektivního ducha, odehrál první dvě utkání Filip a po předpokládaném výsledku předal na zbylá dvě utkání žezlo Áně. Pak už nic nebránilo vyzvednutí první šifry.
Z papíru na nás koukalo pět sloupců čísílek a písmenek. Odhalit v nich zápis partie lodí nezabralo mnoho času, partii jsme vykonstruovali a objevili: strom, nápis TŘEŠEŇ a znak podezřele podobný sumě. Zkusili jsme sčítat, co se dalo, ale nic nám to nedalo. Nakonec jsme z čirého zoufalství spočítali tahy, jejichž počet náhodou odpovídal jedné z kót v okolí. Na kótu vyrazila Áňa s Filipem a objevili tam orga, který se všem omlouval. Šifru jsme sice vyřešili správně, došli na správné místo, avšak zadání druhé šifry se na místě nenalézalo a po třešni nebylo také ani stopy. Chyba byla na straně orgů, a tak jsme si zadání opsali z obrazovky notebooku.
Druhá šifra byla průchodová – jednoduché asociace s popsanými tvary. Asi největší problém dělala „ostrá vlnka s růžky“, ze které se vyklubalo N. Počkalo se na Lucku s Áďou a poté jsme se společně vydali k další „průchodové“ šifře.
Šifru jsme našli u hájenky ve Vysoké a hned, co jsme postavili bivak, potkali jsme majitele onoho pozemku, poněkud rozčarovaného luštícími týmy. Proto jsme se přesunuli a začali řešit další šifru zadanou jako partii lodí. Svoji pozici jsme změnili ještě jednou, aby nás mohla lépe najít Ánina maminka, která nám přivezla nejen koláč, ale i pátého člena týmu. Tou dobou už byl Filip na cestě pro nápovědu a holky se snažily najít řešení. Drželi jsme se podle nápovědy Pralinek zvlášť a překládali co se dalo i nedalo. Nakonec jsme odhadli směr další cesty a vyrazili ke Křížku. Tam jsme objevili jeden luštící tým, ale žádnou šifru. Luštili jsme tedy dál a z opačného směru se začaly objevovat další a další týmy. Po čtyřhodinovém průchodu šifrou jsme zjistili umístění další šifry geniálním strategickým tahem – zavolali jsme orgům.
Borkovník zaplaťpánbůh nebyl daleko a tamní grafickou šifru vyřešili jsme rychle. To, že výsledkem bylo U Křížku, asi pozorného čtenáře nepřekvapí. Pro jistotu jsme však obě cesty prošli všichni a očekáváme kladné ohlasy na našem fóru.
U Křížku objevili jsme další lodě, tentokrát průchodovou morseovku, a vyrazili jsme k rybníku Biřička. Tam jsme dostali dlouho očekávané CD a druhý lodní kufr, tentokrát umocněný lokací nápovědy – na ostrově uprostřed rybníka nebo po devadesáti minutách luštění. Počkali jsme si na nápovědu, která nás však ještě více zmátla, a po přechodu do tepla autobusové zastávky na Novém Hradci a chvíli haluzení jsme opět zavolali orgům.
Panebože, další rybník!!!
U něj se nacházela šifra, kterou Lucka vyřešila ještě na hrázi, a mohli jsme tudíž vyrazit na další stanoviště – křižovatka ulic Hlavní a Zámeček.
Tady jsme opět rozšířili svoji sbírku kufrů, ale nutno přiznat, že, ačkoliv jsme v šifře pokročili, některé zásadní kroky nás nenapadly => 7:00 další řešení. Jenda se rozhodl nás opustit a my ostatní jsme pokračovali směrem k pomníčku u školky v Třebši. Jelikož jsme potřebovali rozmrznout, usadili jsme se se šifrou v OC Futurum. Filip se rozhodl řešit šifru pomocí kryptoanalýzy a právě když určil E a N a začal hledat A, vrátila se Lucka a šifru vyřešila tak, jak orgové zamýšleli (potvora/šikovná holka!).
Další cesta nás vedla k poslednímu mostu na Labi (v HK), kde jsme objevili šifru, která nás dokázala během několika desítek minut zcela dorazit. Proto jsme přijali všeobecné usnesení, že končíme, a začali polehávat na již pěkně hřejícím sluníčku. Áňa se rozhodla šifře pomstít (údajně z nudy), a tak ji rozstříhala a začala si s ní hrát. Když po chvíli posunování papírků prohlásila „hradba“, Lucka všem oznámila, že nikam nejde. Přesto jsme sbalili bivak a vyrazili směrem k přívozu.
Tam jsme objevili další lodě a vyrazili pro nápovědu, nalézající se nedaleko cíle. To, že onu partii sehráli Jan Žižka z Trocnova a mistr Hanuš, nás lehce zmátlo, ale díky Lucce jsme dospěli k závěru, že oba pánové měli problémy se zrakem a objevili v šifře skryté Braillovo písmo. To už ale volali orgové, jestli hodláme dorazit do cíle. Sbalili jsme si tedy svých pět švestek do třech kufrů, které jsme cestou nabrali, a vyrazili poděkovat orgům za pěknou akci a popovídat si s ostatními týmy.
A co dodat? Celá hra se nám celkově moc líbila, jen jsme postrádali tu pomyslnou třešničku na dortu v podobě nějakého zajímavého místa. A ještě jedna připomínka. – Příště méně rybníků! V noci je u nich zima.
Tak zase za rok AHOJ
Sepsala Áňa a kolektiv